Přání se mají plnit nejen o Vánocích. A tak jsem si jedno splnila už před Vánoci. Koupila jsem si skleník. Takový skleněný hranol, do kterého se v cukrárně dávají dorty. Skleník jsem si pořídila pro svojí sbírku šálků a hrnečků, protože moje vitrína už jim je malá. Tedy nevím, od kolika kusů se sbírka vlastně počítá. Dostala jsem se...

Je po první adventní neděli. Pondělí a jdu na autobus. Na zastávceuž sedí holčička s klukem, sourozenci, kteří občas se mnou jezdí. On asido třetí a ona asi do druhé třídy. Dnes sedí na lavičce pod stříškou a majímezi sebou dva vánoční svícínky, které vytvářeli ve škole. Chlapec přikazuje sestřičce, ať vezme obasvícínky, že on žádný neponese. Mezi...

Vážení,

Syn byl čerstvě ženatý, čekali miminko a snacha s ním pracuje v jednom podniku.

Děkuji paní Monice Binarové za její "úvodník" Burčák v příloze časopisu DOMA. Určitě mi prodloužila život, opravdu jsem se od srdce zasmála.

Každý den, když jdu do práce neboz práce tak je obdivuji. Mají snad všechny barvy. Bílé, růžové, růžovévíce i méně, do červena i krvavě červené, žluté. Je červen a jsou v plném květui odkvětu, poupata snad všech velikostí. Jsou to růže v předzahrádcenašeho ob souseda. A jak je takobdivuji, a v hlavě se mi motají přípravy na svatbu syna,...

Většinou do práce jedu autobusem. Každýden je na co koukat. Jak se sluníčko vyhupuje na obzor, ranní mlhy, déšt nebonádherné mraky. Jak se po zimě začíná probouzet jaro, pak jak už vše začínávonět začínajícím létem, a pak už je zase na řadě podzim. Ted je právě dobanastupujícího plného léta. Repka už odkvetla, ale ještě její podlouhle úzkélusky...

Je to vlastně povídka staršího data a v naší rodině se dává k dobrému při rodinných sešlostí.

Naší vitální a podnikavé známé je osmdesátlet. Organizuje život nejen sobě, ale snaží se i ostatním. Její energie jenakažlivá, má nadhled a stále se o vše zajímá. Je bývalá profesorka na středníškole. Vychovala své 4 děti, životu sev ničem nebránila a protože byla velmi atraktivní a i jako starší dáma sedokonce v 60 letech rozhodla žíts...

Stojím na zastávce autobusu, jedu do divadla do Prahy, bydlíme na vesnici v domku kousek jižně od Prahy. Najednou u zastávky zastaví auto mého mladšího syna a ten mi oznámí, že asi budeme mít psa. A odfrčí.