Povídka č. 113

Každý rok netrpělivě očekáváme, jestli přiletí náš nájemník z teplých krajů. A koncem března opravdu opět přiletěl a zabydlel se v naší boudičce. Pan Špaček. Naparoval se na boudičce, na sousedčiných tújích a zanedlouho jednu paní Špačkovou přilákal. Netrvalo dlouho a samička začala sedět na vajíčkách. Jenže letos, ouha, první snůšku jim zřejmě někdo vyházel ven. Skořápky byly pod boudičkou. Ale nevzdali to a za krátký čas seděla samička na vajíčkách znovu. Letos máme ale nájemníků povícero. Na horní zahradě nám naši ornitologové umístili druhou boudičku, s menším otvorem. Prý ve vedlejších zahradách se ozývá krutihlav, tak by možná mohl touto boudičkou vzít za vděk, ale moc tomu nedůvěřovali. Ovšem za pár dní se opravdu objevil párek krutihlavů. To je moc zajímavý ptáček. Peří má jak stromová kůra starých hrušní, protože v jejich dutinách rád vyvádí mladé. Ovšem v dnešní době starých hrušní a starých sadů ubývá. A tak vezmou za vděk i tyto boudičky. Nepřítele zastrašuje vysunutím krčku a zajímavým kroucením do všech stran. Nejlepší podívaná je, když jsme na zahradě a něco tam děláme. V tento čas je opravdu na co koukat, jak se všichni ptáčci snaží a létají o sto šest, aby ukrmili své potomstvo. Špaček má čtyři mladé a krutihlav, považte osm. Tak to se rodiče opravdu nalétají a nastarají. My je na oplátku rádi pozorujeme. Mladí už vystrkují hlavičky se žlutými zobáčky z otvorů boudiček. Špaček, když nás vidí tak na nás "vyřvává" ať zmizíme, abychom neviděli, kde krmí. Vždy dvakrát nakrmí sameček, dvakrát samička a pak se ty hlavičky v otvoru boudičky vystřídají. A párek krutihlavů má tolik starostí uživit všechny ty hladové krky, že už se naší přítomností ani nezabývá. A nesmím zapomenout, že pod trámkem verandy se usídlili vrabčáčci, domácí. Už se také hlásí o své! A rodiče neúnavně létají a oštipují i sousedovu švestku plnou mšic. Na šípku za říčkou své hnízdo nebojácně hlídá ťuhýk a na velikém jasanu se o své potomstvo stará párek strakapoudů. U sousedky se ve smrku usídlili hýlové, a tak sameček, aby měl dost energie, k nám chodí na slunečnici. Na tújích za plotem vyzpěvuje konopka - sameček, hlavně navečer, ale teď má také plná křídla práce a na zpěv je málo času. Však on nám to vynahradí, až mladí vylétnou z hnízda...