Povídka č. 92

S naším malým vnoučkem zažíváme teď spousty malých i větších příhod. No, prostě mi to nedá nepodělit se.. Nedávno jsme byli u něho doma. Dědeček ho nosil na ruce a zastavil se s ním před letošním kalendářem s obrázky ptáků. Na obrázku byl ptáček s kropenatým bříškem. Děda se ptal vnoučka, co je to za ptáčka. Špaček, suverénně odvětil vnouček. Dědeček se tedy chlubí rodičům, že Kryštůfek poznal Špačka. Ale maminka odvětila, to není Špaček, to je přeci Ořešník! Dědeček se  poprvé dozvěděl, že takový pták vůbec existuje. A když se podíváte na wikipedii, nejsou si ti dva Špaček obecný i Ořešník kropenatý podobní? No, uznejte.

Minulou neděli jsme měli vnoučka na hlídání. Seděl na nočníčku a pořád říkal veverka a pak další slovo, kterému jsme nerozuměli. Pak dědu napadlo, jestli to není veverka anglicky. Tak se díval do slovníku a byla to veverka anglicky. Snad si s naším dva a půlletým vnoučkem nebudeme muset k rozmluvě brát už slovník. Je fakt, že když jsem mu četla knížku od Josefa Lady Brouci a hmyz víc než básniček si všímal číslování stránek a vykřikoval na mě: jednička a čtyřka - four, pětka - five, šestka - six, sedmička - seven, pozná ještě 8, 2, ale anglicky ještě nevěděl, jak se řekne 3, se šel zeptat tatínka. 

O vánocích se ptal dědy: "dedo, svicka, anglicky..." Děda si to také radši ověřil ve slovníku. Je to asi zákonité, že děti i vnoučata jsou chytřejší, a chytřejší, ale nezoufám, určitě i my prarodiče máme ještě svá vnoučátka co naučit...