Povídka č. 89

Recepty na cokoliv se předávají v rodině z generace na generaci a někdy se chrání jako rodinné stříbro. Většinou když si recepty přepisujeme do různých sešitků, poznamenáváme si, jak jsme ke zmíněnému receptu přišli, od koho máme opsáno, kdo nám ho dal. A tak skoro každý recept má příběh. Manžel hrával v jedné kapele, hrávali většinou notoricky známé country písničky, které si s nimi přítomní vždy rádi zazpívali. Jenže jejich "frontmann" rád také písničky skládal a tak po určitém čase zavelel, že teď se bude hrát - vlastní tvorba. Písničky sice dost zdařilé, ale rozjeté publikum slova neznalo, a tak už nebyli vtaženi do děje a nálada trochu poklesla. A teď se dostávám zpět k "jádru pudla". Jedna z nejzdařilejších písniček z vlastní tvorby byla písnička "Maminčin štrúdl". Kapela se pak z jistých důvodů rozpadla. No, ale štrúdl za to nemohl. Při našem prázdninovém toulání jsme zajeli navštívit tohoto kamaráda, autora Maminčina štrúdlu. I když jsme přijeli zrovna nečekaně a bez ohlášení, dostali jsme ke kávě právě maminčin štrúdl. Písničku jsme sice znali už několik let, ale teprve po čase jsme onen proslulý štrúdl ochutnali. A můžu vám říci, že byl opravdu vynikající. Samozřejmě, že jsem hned požádala o recept. Paní ho získala už také od jisté sestřenice, měla to tam tak i nadepsané, a mě ho opsala, z podobně ohmataného sešitku, jaký mám doma já, a zřejmě i vy. Důkaz toho, že tyto recepty jsou opravdu ty nejlepší a nejvíce se používají. Takže jsem dostala na linkovaném papíru ze sešitu nový recept nadepsaný jako? Ano, "Maminčin štrúdl od Böhmů"...