Povídka č. 88

Náš vnouček Kryštůfek, který si říká Kryštůvek se po druhém roce pěkně rozmluvil. Už se před ním nemůže nic říci. O Vánocích jsme šli na výstavu betlémů, není to daleko a tak jsme vyrazili pěšky. Jenže cestou na náměstí je docela dost kanálů, a to je pro něho něco. U každého kanálu se zastaví a zkoumá, jestli je tam voda, nebo je prázdný, přikrytý nebo poklop v celku nebo mříže. Sám to také komentuje. A protože jsme byli docela v časové tísni, aby nám muzeum nezavřelo, musel Kryštůfka manžel vzít na koně a kanály jsme prozkoumávali až cestou domů. U každého se zastavil a s manželem důkladně prohlédl. S maminkou nedávno viděl, jak přijeli dva dělníci k jednomu kanálu a dokonce vyndali poklop a v kanálu něco pracovali. Tak to byl jak u vytržení, že poklop kanálu lze odstranit, no snad to nebude zkoušet sám. Největší zklamání však udělal rodičům, když se připravovali ven na procházku. Vnouček ještě o sobě mluví ve druhé osobě, protože se ho tak ptáme, pak i tak odpovídá. Rodiče se chystali k lesu, kde mají umístěno krmítko pro ptáčky, aby ho zkontrolovali a dosypali semínka. Jenže Kryštůfek rezolutně prohlásil: na krmítko nechceš, na kanály chceš...