Povídka č. 87

     Vánoce jsou už opravdu za námi a čekají nás všední i nevšední dny roku nového. Co přinesou? Horoskopy se předhání s dozajista jistými předpověďmi, ale většinou dny, kdy nás něco náhlého nesemele, a to si samozřejmě nepřeje nikdo, dny jsou takové, jaké si je uděláme. Kromě toho neovlivnitelného, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu a setkáváme se bohužel někdy s lidmi, se kterými bychom se rádi nikdy nepotkali. Tak ať je to rok jen dobrých zpráv. Ale to jsem se trochu zasnila. Chtěla jsem si vlastně tak zpětně ještě vzpomenout na Vánoce a na některé dárky, které jsme dostali od našich nejbližších. Samozřejmě jsme jich dostali spoustu a všechny nás moc potěšili, ale já bych ráda připomněla tři. Mějte se mnou dnes trochu trpělivosti, už teď vidím, že budu různě odbočovat a přeskakovat. Asi takovou jednou význačnou událostí v tomto novém roce, o které jsme se dozvěděli už před Vánoci, bude narození dalšího človíčka do našich rodin. V zabaleném balíčku, jsem cítila, že to vypadá na obrázek. Trochu jsem se v duchu divila, jaký by nám to mohli koupit obrázek, když jich máme všude docela dost. Po rozbalení jsme se podivili ještě víc. Byla to fotečka, toho ještě nenarozeného tvorečka, který se tam ale už pěkně rýsuje z ultrazvuku. Rádi cestujeme a manžel má takovou děsně ošumělou tašku menší velikosti, které říká: "taška poslední záchrany". Vše už dost prošlého vzhledu a skleniček. A tak jsme obdrželi, na zakázku ušitou taštičku, ve které jsou naskládané plechovčičky, ale takové ty hezké, s kytičkami a ovocem, a některé už obsahovali to, co má obsahovat správná taška poslední záchrany. V jedné krabičce je káva, v druhé cukr, v další čaj, sůl, sušenky a přibalený salám a další jsou prázdné na další potřeby cestovatele. Takže na našich cestách nezhyneme. Třetí dárek dostáváme sice každý rok, ale každé vánoce se na něj moc těším a vyhlížím mezi dárky, jestli tam opět bude. A byl. Je to kalendář. Vždy se skládal z vlastních fotografií krajin, rostlin, zvířat a ptáků. Teď už samozřejmě některému měsíci vévodí i náš malý klouček. Na jednom obrázku bylo něco, co jsme nikdo neuměli identifikovat. Byl tam však odkaz na moji povídku č. 77. Ano, to byla ta povídka o bahně. Muselo nám to být prozrazeno - byl to snubní prstýnek, který se málem také utopil v bahně, byl zachráněn, ale také úplně obalený bahýnkem. No, samozřejmě, všechny fotečky jsou opatřeny příslušným vtipným komentářem. A když tak o tom přemýšlím, pro tyto dárky nešlo dojít do obchodu a koupit je. Ti co nám je darovali, museli mít nápad, přemýšlet, přiložit při tom vlastně i ruku k dílu a vědět čím nám udělají radost a potěší...

.....děkujeme.....