Povídka č. 85

K tomuto mému zamyšlení mě inspiroval obrázek v jednom časopise. Z tisku a televize, dokumentárních pořadů o přírodě i časopisů víme, že deštných pralesů i korálových útesů ubývá. Ale mám někdy pocit, že to jen tak bereme na vědomí, i když to má vliv na celou naši planetu Zemi. Z našich končin je to vlastně daleko a tak se nás tato věc "jakoby netýká". Deštných pralesů ubývá a na jejich místě se v dnešní době vysazují hlavně plantáže kokosových palem. Reklamy nás masírují, jak je kokosové mléko a olej zdravý. A přitom deštné pralesy i korálové útesy patří mezi prostředí s největší přírodní rozmanitostí. Pestrost tedy těchto přírodních vzácností mizí a přitom je důležitá pro živočichy i rostliny, které se na těchto územích vyskytují. Tato území mizí stejně rychle jako naše mokřady. Jsou zásobárnou vody v krajině a hlavně útočištěm mnoha ohrožených druhů. U nás jsou mezi poli malé mokřady, někdy velké jen několik metrů čtverečných, ale i na těchto malých mokřadech třeba hnízdí vzácní ptáci, kteří se rozhodli zde vyvést své mladé. Jenže tyto malé mokřádky jsou v mnoha případech rozorány a osety. Možná právě řepkou nebo kukuřicí. Ochránci přírody se snaží apelovat na zemědělce, aby tyto malé mokřady uchovali, a dokonce je od nich vykupují. Ale objet tuto malou oázu velkým John Deerem se jim nevyplatí. A přitom na tom malém mokřadě může žít velké množství živočichů. Určitě víc než bylo nakresleno na tom obrázku: čápi, moudivláčci, rákosníci, slavíci, kachny, čejky, lysky, vážky, modrásci, žáby, mloci, potápníci, vodoměrky.... A to tam určitě nebyli nakresleni všichni, a já je ani všechny nevyjmenovala. Takže až budete používat kokosové mléko nebo kokosový olej tak si třeba zkuste představit, kolik pro tuto plechovku mléka nebo láhev oleje právě zmizelo deštného pralesa...