Povídka č. 84

Přestěhovali jsme se do nového města. A začala jsem jezdit do práce i z práce autobusem. Měla jsem pocit, že tam vlastně nikoho moc neznám, kromě nějaké spolužačky a těch, kdo pracují ve stejném podniku. Nedlouho po nastěhování mě zastavila paní, oslovila jménem a já koukala... prý: "to jsem já, od švadleny, ke které jsi jezdila s maminkou". Nedlouho poté vyběhla za mnou jiná paní z vrátek s fotografii v ruce. Jestlipak tu fotografii znám. Znala jsem jí, měli jsme jí doma, byla na ní moje maminka coby šestiletá se svými sestrami. U nás se tradovalo, že je z pohřbu jejich maminky, protože věk děvčat by odpovídal. Ale paní mě ujistila, že je to ze svatby její sestry. Jsme prý nějaké vzdálené příbuzné přes mého dědečka. Tak to jsem byla opravdu překvapená, vůbec jsem netušila, že tahle cizí paní mě zná, a ještě ke všemu je vzdálená příbuzná. Teď už se zdravíme na dálku i s jejím manželem. Ve městě už teď žijeme několik let, a tak jsme si udělali známých více. Je příjemné, že na nás soused zamává, když projíždí kolem a druhá paní sousedka hned vyběhne, jakmile muž zaparkuje auto. Také řidiči autobusu zamávají, když jdu po chodníku nebo čekám na zastávce na protijedoucí spoj. Skoro každé ráno si zamáváme s nějakým pánem, který zajíždí ke svým rodičům a za rokem se pozdravím s kuchařkami před školou, které tam jsou na své ranní cigaretce. Cestou do kopečka už mě skákáním zdraví nový pejsek pana řezbáře když jdou na procházku, nebo má někdy pootevřené okénko a vyřezává postavičky k betlému. To opravdu ráda nakukuji. Už Robert Fulghum psal o těchto náhodných setkáních, kdy si člověk mává s někým ne proto, že ho zná, ale proto, že se s ním potkává skoro každé ráno, nebo skoro každý den a tím se mu stane blízkým. Tenkrát když jsem tu knížku četla, tak mě tato jediná od Roberta Fulghuma tak neoslovila jako ty jeho ostatní, které mám všechny moc ráda. Ale teď jsem vlastně pochopila i tuto. Jsou to taková mini přátelství, která vznikají nějakým záhadným způsobem. A ta pozdravení, zamávání jsou minutové chvilky, které potěší a udělají den o trochu hezčí...