Povídka č. 83

Tím, že jsem se podruhé provdala, získala jsem novou tchyni (no, to je ale ošklivé slovo), tedy spíše mamku, novou kamarádku, přítelkyni pro dobrou radu, vzájemnou výměnu třeba receptů, která je naladěná na stejné vlně, moje věrná čtenářka a glosátorka mých rádoby povídek, má nadhled a sympatický smysl pro humor. A co hlavně, je to taky romantická duše s výtvarným nadáním. Její záliba je například vytváření kraslic, kdy maličké kousíčky slámek se lepí na vyfouknuté a obarvené vajíčko. Neskutečná piplačka. Taky jsem to zkoušela. Ale jen zkoušela. Mamky hlavní výtvarný obor je paličkování. Nechápu, jak se to někdo může naučit. Neskutečné množství špendlíčků a nitek, které se různě přehazují a vytvářejí se úžasné motivy. Panenky, hlavičky, dámy, zvířátka, ptáčci, kytičky, andělíčci ....., v této předvánoční době se zaměřuje hlavně na vánoční ozdůbky. Nedávno byla mamka u paní zubařky, která s ní chodila na kurz paličkování, ale byla alergická na seno, kterým je herdule vycpána nebo vycpán? Je to vlastně ten váleček, do kterého se píchá to šílené množství špendlíčků, na kterém se paličkuje, takže paní zubařka musela paličkování nechat. Paní doktorka se ptala, jak je na tom mamka právě teď s výtvory, ale ta jí s klidem odvětila, že má právě tvůrčí pauzu. Lékařka i sestřička se prý mohly uřehtat. Až budu mít mezi povídkami větší časový rozestup, tak to mě prosím omluvte, mám zrovna - tvůrčí pauzu....