Povídka č. 82

Pohled z okna

Ten obzor nad mezí

Ti zcela zamezí

Říkat slova zlá

Koukej přes plaňkový plot

Jak oblaka se zvedá

A líce tvoje bledá

Mě pak zbaví pout

Modř oblaků ti nedá

Abys náruč otevřela

A já snad

Do ní spad

Jít po mezi dál

Dál za plaňkový plot

Zdá se, že oblaka tě hladí

Zdá se, že jsme opět mladí

Na mezi osamělá jabloň

Tak k růži si přivoň

Slunce už za obzor padá

Tak měj mě zase ráda....