Povídka č. 81

Syn ornitolog mi volal, že má pro mě téma na povídku. A tak už jsem trnula, co se zase stalo. No, moc jsem se nemýlila. Tentokrát ovšem hrál hlavní roli jeho synek Kryštůfek, který nedávno oslavil dva roky. V neděli po obědě od nás odjeli, pochválili jsme jim kloučka, že už s ním je pořízení. Od kamaráda věděl, že na jednom rybníku jsou sýkořice a moudivláčci. Maminku nechali doma. Tatínek vytopil auto a vzal synka s sebou. To si prostě nemůže nechat ujít. Synáčka nechal uvnitř auta, trochu pokašlává. Malý s radostí na místě řidiče kroutil volantem. Nadšený ornitolog stál u okýnka a byl zahleděn přes dalekohled na již zmíněné druhy ptactva. Najednou cvak, a auto bylo zamčeno, samozřejmě synek, klíče i mobil uvnitř. Náhodou kamarád z akce rybník byl také na hrázi, aniž by se domlouvali a tak zase zachraňoval a odjel pro náhradní klíče. Syn ťuká na okýnko, ať malý stiskne tamten knoflík, ale malý ťuká z druhé strany přes sklo na synův prst svým prstíčkem. Nakonec bylo s podivem, že tatínek neztratil úplně nervy, a že klučíček nezačal plakat, ale začal spolupracovat. Asi vycítil vážnost situace. Na synovu prosbu si chlapeček sedl a tatínek nepolevoval s naváděním malého na správné ovládání. Několikrát ukazoval malý na jiný knoflík, než bylo potřeba. Po chvíli už sice mačkal prstíčkem na správné tlačítko, ale vlastně dál zamykal, tiskl směr dolů. Nakonec se podařilo posunout prstíček o kousek výš na správný směr. Auto bylo odemčeno. Nervy to asi byly. Když kamarád přijel s klíči, seděl už uklidněný tatínek s kloučkem v autě. "No, neříkala jsi, že už je s Kryštofkem pořízení...?" Ufff...