Povídka č. 79

Motýl

Motýlí křídla bijí o sklo

Nechal se zmást ten admirál

To konec léta a sluneční cesto

Naposled řídíš let jeho v dál

V rukách se křídla třepotají

Jen nesetřít vzácný pel

Rozevřít dlaně a zmateně motýl

vletí

Babímu létu vstříc...