Povídka č. 77

To, že je můj starší syn "blázen" do všech živočichů, ale nejvíce do těch co mají peří a létají, jsem už několikrát psala. Ani o své dovolené si nedá pokoj a s nadšením jemu vlastním objíždí louky, lesy, leze do křoví a brodí se v rákosí. A tak se známým, který je podobný nadšenec, si vyhlédli rybník, na kterém večer hnízdí čejky, kulíci a další vzácní ptáci. Ale ouha. Rybník je soukromý, na něj tedy může jen se souhlasem majitele. A tak jsem měla od syna telefon, jestli náhodou pana majitele neznám. Shodou okolností znám paní majitele rybníku. Ta samozřejmě souhlasila, že je to krásné dělat něco pro přírodu. Jak akce na rybníku probíhala, jsem se dozvěděla až za dva dny, kdy jsem se sama zeptala. Ono se totiž nebylo čím chlubit. Na rybník syn s kamarádem dorazili k večeru. Začali natahovat ornitologické sítě, do kterých se ptáci náletem chytí, protože síť je velice jemná a černá, takže jí ptáci většinou nevidí. Syn se vydal k zúžení rybníka, kde vytéká malý potůček. Jenže je v poslední době velice sucho a tak v rybníku bylo vody docela málo. Ale čeho tam bylo dost - dost tam bylo bahna. Můj syn neohroženě vyrazil vpředu, za ním kamarád, oba už pozorovali, že se nějak boří. Syn používá tzv. broďáky, což jsou takové vysoké gumáky až ke kyčlím. Kamarád zavelel k ústupu, ale nadšený ornitolog už se začal docela vážně propadat do bahna. Kamarád se včas vrátil. Syn zapadl až do půli stehen a teď to nešlo ani nahoru, ani do stran, prostě nikam. Byl uvězněn v bahně, podobně jako král z pohádky "Byl jednou jeden král vs. Sůl nad zlato". Pokoušel se i podle krále vtipkovat: "bude ze mě černé uhlí", ale o legraci v tu chvíli asi moc nešlo. Kamarád lamentoval, co že budou dělat? Jestli zavolají hasiče, nebo dalšího kamaráda ornitologa, který je tam vlastně poslal. Provaz neměli... Spásná myšlenka - vedle na poli je sláma. Začal nosit slámu na bahno a tím vytvořil cestičku, po které se dostal k synovi. Ten mezi tím musel okolo sebe udělat místo, takže rukama odebíral bahno a odhazoval pryč. Nakonec se tedy vyprostil z bahenního sevření a dokonce vysvobodil i broďáky, které původně myslel, že zůstanou v bahně jako zazděné sloupy. Samozřejmě, že neodjeli, měl náhradní oblečení a tak zůstali a nad ránem se jim podařil odchyt a kroužkování vodouše bahenního. Prý za odměnu. Také kroutíte hlavami, že? Prostě jeden z příkladů, co je člověk schopen obětovat pro vědu...