Povídka č. 76

Jak jsme sledovali zatmění měsíce? Už několik týdnů dopředu nás na zatmění měsíce upozorňovaly články v novinách, na internetu, hovořilo se o něm v televizi i v rozhlase, poslouchali o něm v pořadu Meteor. Letos to bylo prý jedno z nejasnějších a nejlépe pozorovatelných zatmění měsíce, při kterém byla vidět i planeta Mars. A tak jsme si říkali, že toto zatmění přeci nemůžeme propásnout. Na terásku jsme si připravili vínečko a čekali. V poslední době panují veliká vedra, obloha je vymetená, většinou vyhlížíme déšť, ale ten se nějak k ničemu nemá. Měsíc vychází vždy za lesíkem, a jak postupuje v čase, v době kdy jdeme spát, začne neúprosně svítit do ložnice jako rybí oko. A tak sedíme na terásce, očekáváme přírodní úkaz, ale místo toho se nebe zatáhne a začnou z nebe padat dešťové kapky. Sice jich bylo poskrovnu, ale mraky zůstaly. Sedíme tedy dál, pozorujeme nebe, přivoláváme měsíc, a tu se nám zdálo, že za lesíkem něco prosvituje. Že by tam nad polem za lesem už mraky nebyly? Tam odtud vlastně měsíc vychází. Obuli jsme si holinky a vyrazili pěšinou za lesik. Ale byli jsme zklamaní. To co na obloze svítilo, byl jen odlesk rozsvícené Prahy. A tak jsme se vrátili na terásku, nalili další skleničku a pustili si zatmění měsíce "živě" na displeji notebooku. K čemu všemu nejsou dobré "ty internety"...