Povídka č. 75

Tma tmoucí. Tak takovou tmu jsme potkali v Orlických horách. Chalupa je obklopena lesem a nikde ani světýlko. Když se v noci probudíte a není měsíc ani hvězdy, tak opravdu vidíte jen černou tmu. Očím dá velkou práci v té tmě tmoucí něco rozeznat. Už na takovouto tmu nejsme zvyklí. I ve vesnicích, pokud stojí domeček otočen třeba do zahrady a máte v místnosti tmu, není to tma taková. Už jí narušují světla z okolních domů, byť třeba někde za rohem, nebo pouliční lampy kilometr daleko. Dnes je osvícena každá ulice a ulička, takže odlesky měst, třeba Prahy, jejich záře na obloze je viditelná několik desítek kilometrů. Ještě u nás na zahradě jsou v létě krásně pozorovatelné hvězdy i přes osvícení našeho malého městečka, což ve velkých městech už dnes nevidíte. Elektrický proud je zaveden téměř všude a tím jsou pro většinu lidí v městech hvězdy neviditelné. Ale tady v Orlických horách - na samotě u lesa - opravdu v noci maximálně vidíte jen ty hvězdy. Nedoléhá sem ani dnes všudypřítomný světelný smog. Pokud se dá ještě někde u nás toto vidět, tedy spíš nevidět, je to už výjimečné. Prostě tmu jako v pytli, už aby člověk pohledal...