Povídka č. 69

V této době je slovo pyl skloňováno ve všech pádech. Pyl je teď prostě všude. Asi velice nepříjemné pro alergiky. Ale... sice se to někde svádí na řepku. Tentokrát v tom je řepka opravdu nevinně. Pyl řepky je těžký a lepkavý, takže moc daleko nedoletí. Zato pyl jehličnanů je lehoučký a vítr ho roznáší po celém kraji a po celé zemi. Většinou tato pylová invaze je tak jednou za čtyři, pět let. Letos je to opravdu velká smršť pylových zrníček. Nad pohořím Brdy se vznáší obrovský pylový oblak, který vítr nese všude. Tím více, že nyní vůbec delší dobu nezapršelo. Takže pyl je všude. Na zemi v lese, na loukách, ve vesnicích, městech, nejvíce je to vidět na autech, jsou obalená pylem. Pyl se dá na balkonech zametat normálně koštětem. Ale všimli jste si těch nádherných nových šištiček na jehličnatých stromech. Šiška je prostě jedinečný výtvor přírody. Od krásné červené po dřevnatý skvost. Šiška ze stromu spadne, až když ztratí všechna semínka. Kromě modřínové, ta tam zůstává i několik let. Semínky šišek se živí i různí naši ptáci, třeba křivky. Semínka šišek jsou opatřena průsvitnými křidélky a vítr je tedy může roznášet dosti daleko. Naše babičky zužitkovali šišku i spadlou na zem. Moje babička chodila sbírat hlavně borové, ty jsou pěkně dřevnaté a tak byly vhodné na podpal do kamen. A tak moc na ten pyl jehličnanů nežehrejte. Co bychom si bez lesů počali! Vypouštíme sondy do vesmíru a na Mars, ale kácení deštných pralesů zastavit nedokážeme...