Povídka č. 62

Několikrát do roka jezdíme za rodiči na Moravu. Je to asi 200 km. Nejezdíme po dálnici. Jezdíme raději po okresních silnicích, sice to není tak rychlé, ale raději jedeme a kocháme se, stejně jako pan doktor z filmu Vesničko má středisková. Vyjíždíme ze Středočeského kraje. Dnes je naše republika rozdělená na kraje a okresy, ale názvy se už nějak nepoužívají. Takže na těchto 200 km my navštívíme tři kraje a několik okresů. Již zmíněný Středočeský. Přejíždíme přes most Vltavu a její Slapskou přehradu. Pak se dostáváme na Benešovsko. Zde se právě natáčela již zmíněná Vesnička středisková. Nádherně zvlněná krajina, prostě zahrádka. Pak už se dostáváme na Vysočinu, dnes je to i kraj. Nejdříve přijíždíme na Pelhřimovsko. Následuje Jihlavsko. Tady už je to opravdu vysočina, okolní kopečky se zvedly asi o 200 m, proti krajině u nás. Působí drsněji i na jaře nebo v létě. Natož v zimě. Projíždíme lesy, silnice vede z kopečka do kopečka. V Jihlavě se rozhodujeme podle času, nálady a co chceme navštívit cestou. Někdy míříme na Třebíč. Nejprve se musíme proplést vršíčky, a údolíčky, které si tu proklestila říčka Brtnice. Cesta pak větší část jakoby kopíruje řeku Jihlavu. Hezké výhledy do kraje. Před cílem pak míjíme obrovské věže jaderné elektrárny Dukovany. Jede se pár metrů od nich. Pokud chceme jet rychlejší cestou, volíme, z Jihlavy směr Moravské Budějovice, ale to už nás pak vítá Jihomoravský kraj. Zde odbočujeme na nádherné městečko Jaroměřice nad Rokytnou. Už zdáli jsou vidět věže krásného zámku. Cesta vede kolem zámeckého parku a míjíme skvostný morový sloup na náměstí. Tady už je krajina jen mírně zvlněná. Silnice se pak zase potká se silnicí z Třebíče a vede nás okolo ohromných jaderných věží, působí impozantně a budí respekt. A když máme času nejvíc, nejedeme na Jihlavu, ale v Pelhřimově jedeme na Telč. To je opravdu nádherná cesta. Kopečky tu místy dosahují přes 700 m.n.m. Někdy tu ujedete 15-20 km a nepotkáte auto. Pak už se ocitneme v nádherném kraji kolem města Telče s proslulým náměstím a jeho domy. Kopečky zas o dost snížily. Okolo se lesknou rybníky a rybníčky mezi loukami a poli. Cíl cesty Moravský Krumlov. Město v údolí říčky Rokytná, která městem meandruje podobně jako Vltava v Českém Krumlově. Každá vesnička a městečko, kterým projíždíme, má nádherné kouzlo. Míjíme různé tvrze, hrady, přejíždíme říčky a potoky, ale hlavně kostelíky. V každé vesničce je kostelík jiný. Jiná věž a věžička. Vesničky na Moravě mají úplně jinou architekturu než na Vysočině nebo kolem Vltavy. Celý život žiji mezi kopečky a s nádhernou řekou Vltavou a jejími výhledy. A pak přijedete vlastně o kousek dál na Moravu a tady vidíte Boží muka a kapličky osamocená v poli, někdy úplně na obzoru, který přechází přímo do oblak. Pak teprve pochopíte tu básničku J. V. Sládka ... velké, širé, rodné lány..