Povídka č. 61

Už jste někdy slavili narozeniny na benzínové pumpě? Asi ne, taky proč. Já je tam vlastně oslavila, samozřejmě nedobrovolně. Vyjeli jsme z Moravy za hezkého slunečního počasí. Silnice bez sněhu, na polích se ve sněhu hezky odráželo sluníčko. Když jsme přijížděli na Vysočinu, začal padat sníh. Na silnici se už docela začala dělat břečka. To by snad ani nevadilo. Co vadilo, bylo, že nám prostě auto vypovědělo službu. Prostě nic. Asistenční služba slíbila, že pro nás někdo asi za 40 min. přijede. Za nějaký čas se ozvali, že zatím nemají auto, je kolaps na dálnici D1. Auto na chvíli naskočilo, odvezlo nás jen na kopec, kde byla vlevo benzínová pumpa. Dvojice mladých lidí se nabídla nás odtáhnout, ale kam, a tak nás jen odtlačili na tu čerpací stanici. Manžel volal k nám do města, v tuto chvíli vzdáleného kolem 150 km, do místní autodílny. Odtahové auto nemá, nadiktoval nám telefony jeho známého do vedlejší vesnice. Tento skvělý autodopravce nám sdělil, že také žádné auto nemůže poslat, jedině když si seženeme řidiče, tak auto půjčí. Jeden syn v Bavorsku, druhý v Praze, a tak spásný telefon bratrovi. Auto vypůjčili a synovec se rozjel nám na pomoc. A tak jsme trávili čas čekáním na benzínce. Ovšem zavírali v devět hodin večer. Synovec vyrazil po dálnici, hlásili, že ostatní cesty jsou namrzlé, což viděl i doma. Ale na dálnici také nehody, kolona postupovala pomalu. Na benzínce se nabídl další mladík s pomocí, ale museli jsme odmítnout. Nebylo vlastně co pomáhat. A pak, že je to s lidmi špatné! Stanici zavřeli a poradili nám, že o kousek dál je penzion. Jenže ty už měli také zavřeno. Když nás viděli brodit se sněhem, otevřeli, udělali nám čaj, který mě asi ty dvě další hodiny zachránil od zimy. Jenže pak majitelé šli spát a my zpět na benzínku. To už nezbývalo nic jiného než sednout do auta navléknout vše co jsme měli a tisknout se k sobě a zahřívat. Sněžilo a my vykukovali zasněženým okýnkem s nadějí na každé auto. Já, která někdy spílám mobilním telefonům, se teď hluboce omlouvám. Ještěže jsou. A s nimi i aplikace, které ukážou přesné místo-souřadnice GPS, kde čekáme na pomoc. Konečně záchrana! Dorazil synovec s odtahovým autem. V tu chvíli jsem pochopila pocit trosečníka na pustém ostrově, když uvidí záchranou loď!