Povídka č. 58

V minulé povídce jsem se zmínila o panu učiteli, tak na něho zavzpomínám. Asi každý má vzpomínku na učitele hodné, přísné, ty, které obdivoval, a na ty na které si už ani nevzpomene, protože ničím zvláštním se nám do paměti nezaryli.

Tento pan učitel na základní škole byl opravdu zvláštní a měli jsme ho čtyři roky. Hned po první třídě, kde nás s láskou a pochopením pro prvňáky měla hodná paní učitelka. A teď najednou přísný pan učitel, tak to byl šok. Už byl starší, šedivý věneček vlasů, bříško a vždy sako, tvídové? Přiznávám, že jsem se ho v té druhé třídě i trochu bála. To ocenil dvěmi trojkami v pololetí, mamce na třídní schůzce to zdůvodnil tím, že mě nemá rád. V příštích letech už jsem s ním vycházela dobře, ovšem ne tak dobře jako některé jiné spolužačky. Hlavně ty, které se mu uměly vlichotit. A to měl rád. Kluky rád neměl, ale my jich ve třídě měli poskrovnu. Pan učitel na naši školu dojížděl, nejprve musel vlakem, pak autobusem. A tak každé pondělí měl velice mrzutou náladu. Učitelé se zdraví při vejití do třídy povstáním. Vstali jsme, ale už nám neřekl sednout. A tak jsme museli stát. Přikázal rozdat papíry...na rohu stolku byl štos listů ze sešitů, které se na konci roku nepopsali, ty jsme museli vytrhat a odevzdat na roh katedry. Papíry byly rozdány a už to začalo. Podobně jako diktát z filmu Marečku podejte mi pero. A ve stoje jsme psali: U vily psi vyli a víly tam vily věnce....atd. Tak takhle do nás vtloukal i, y. Po napsání diktátu zavelel - sednout. S násobilkou to bylo něco podobného. Na tabuli do rohu napsal zpřeházeně čísla od jedné do deseti. Ta se nesměla smazat. Vždy někoho vyvolal, řekl: např. násobilka 6 a my museli podle čísel na tabuli odříkávat násobilku šesti. No, měl zvláštní metody. Velice hezky hrál na klavír, ten jsme měli ve třídě, takže jsme zpívali někdy i mimo určenou hodinu hudební výchovy. Když teď si to promítám zpětně, vštěpoval nám i lásku k vlasti, hodně jsme zpívali "Čechy krásné, Čechy mé". Většinu básniček, které jsme se tehdy učili, znám dodnes. I když u některých si už také řeknu ... a dál to neumím. Ale někde tam jsou zasunuty. Prostě typická Obecná škola té doby. No, a jestli panu učiteli s láskou....? Možná, ale až po letech...