Povídka č. 52

Také se vám zdá, že letos listí nějak brzy zežloutlo a nějak dříve stromy opadávají než obvykle. Možná se mi to jenom zdá. Podzim už vytáhl svojí paletu a listy na stromech a keřích hýří neskonale nádhernými barvami, které se proměňují každý den. Žádný malíř ty nádherné barvy nemůže zachytit, snad jen napodobit. A to když ještě do stromů a na kopečky zasvítí slunce, pak pohled na odstíny žluté až zlaté, hnědé až červené jsou neopakovatelné chvilky. Vůně spadaného listí je také jedinečná. Kdysi moji kluci byli s tetou ve Španělsku a na její otázku co koupit mamince, co má ráda? Odvětili: " podzim". Podzim je nádherný nejen v slunci a zlatavém hávu, ale i taková procházka mezi loukami, kdy mírně mží a vše se halí do podzimních mlh, má také své kouzlo. Podzim je vlastně období sklizně a radosti ze všech plodů, které nám naděluje. Zavzpomínám zase na jednu knížku pro děti, jmenuje se Srdce potěšení, napsal jí Jan Čarek a ilustroval Adolf Zábranský. Už jsem si dokonce myslela, že je ztracená, ale opět po letech jsem ji našla. Je tam básnička o tom, jak březový lísteček musí opustit matičku větvičku. Vždy jsem u této básničky jako dítě měla slzy na krajíčku. Pak už jsem se jí naučila přeskakovat, rychle jsem zalistovala na další stranu, abych ani ten smutný obrázek neviděla. Už se těším, jak svému vnoučkovi budu z této knížky číst krásné básničky a tu smutnou básničku určitě budeme zase přeskakovat. Sice podzim už je předzvěstí vlády zimy a dlouhých večerů, ale zaslouží si též náš obdiv. Tak si vychutnejte ten úžasný pocit, kdy vám zase šustí listí pod nohama...