Povídka č. 49

Kamarádka odjížděla z lázní. Moc se jí tam líbilo, skamarádila se i s paní pokojskou. Ta měla  problémy rodinné, finanční i pracovní a tak jí moje kamarádka litovala. Moje kamarádka je moc hodná a obětavá takže při odjezdu postel svlékla, prostěradlo, přikrývku, polštář i ručníček a vše složila na hromádku. Když se s paní pokojskou loučila, ta se jí zmínila, že na pokoji chybí prostěradlo, povlak na polštář a ručník. Šli pokoj zkontrolovat, opravdu tam byl jen povlak na peřinu. Kamarádka tvrdila, že to tam nechala a paní pokojská, že tam ještě nebyla. Když kamarádka přijela domů, volala svým přítelkyním a vyprávěla tuto anabázi s tím, že si paní pokojská asi dala panáčka nebo zobla nějaký prášek, když má teď starosti. To bylo odpoledne. Večer začala vyprazdňovat kufr s prádlem k praní. Jaké bylo její překvapení, když mezi svými věcmi bylo i prostěradlo, povlak na polštář a ručník z pokoje v lázních. A protože moje kamarádka je opravdu čistá duše, a nikdy by nic neodcizila, styděla se snad až do morku kostí a v duchu se paní pokojské snad stokrát omluvila. Večer vůbec z tohoto, pro ni trapasu, nemohla usnout, a tak místo poloviny prášku na spaní, to musel vyřešit prášek celý. Ráno se s paní pokojskou spojila telefonem přes spolubydlící a moc, moc se jí omlouvala. Domluvili se, že věci pošle poštou a pak se tomu ještě zasmáli. Když mi to vyprávěla, také jsme se od srdce zasmáli znovu. Nu, kdyby se stávali jen takovéto lapálie, které "píše" život...