Povídka č. 46

Koupili jsme domeček, který určitě s láskou a vlastními silami v 60-tých letech postavili Ferda a Mařenka. Na půdě jsme našli záznamy, kdy, za co a kolik vydali řemeslníkům, byť jen jednu korunu. Mařenka vedla účetnictví přesně. Ferda byl kameník. A jako důkaz jsme pod nánosem hlíny a trávy na cestičce objevili chodníček vydlážděný z malých kamenných kostiček, kterými se dláždili uličky a chodníky. Na zahradě jsme objevili asi dva kbelíky kostek, které už také byly zanesené hlínou a zarostlé. Kolem zahradní chatky se manžel rozhodl, že postaví opěrnou zeď a chodníček kolem vydláždí těmito kostkami. Také dva kbelíky kostek nám věnoval náš ob-soused. V týdnu na nás volala sousedka, že její kamarádka, která bydlí také kousek proti říčce má několik bedniček těchto kamenných kostek a jestli je tedy chceme. A tak se manžel pro ně o víkendu vypravil. Ptal se paní, co jsme za kostičky dlužni. Paní říkala, že nic, že z nich kdysi něco chtěla dělat, ale pak k tomu nedošlo a že ty kostky má stejně od Ferdy. A představte si, že i ty kostky od souseda byli také od Ferdy. Tak se ty kamenné kostičky vrátili zase domů. No, budeme to muset Ferdovi a Mařence dojít povědět. Kam? Přeci na hřbitov, občas tam zajdeme a povíme jim, co nového jsme zase na domečku udělali. My teď domeček také s láskou zvelebujeme po kouskách dál. Snad z nás mají radost....