Povídka č. 33

V pátek jsem měla psychicky náročný den. Tak jsme napsala manželovi smsku, že ho zvu na rande. Manžel pro mě přijel do práce a samozřejmě aniž bych mu cokoliv řekla, už věděl kam na "rande" jedeme. Nebyli jsme tam už asi dva roky. Nechali jsme autíčko u ohrady, kde kdysi bývali koně. Dnes tam bylo prázdno. Zase jsem si stoupla na ten kámen a dostala pusu. Prošli jsme malý lesík a divili se, jak už rychle vylezly lístky na stromech a koberce rozkvetlých sasanek. A obdivovali se té zelené ve všech možných odstínech. Došli jsme na malý palouček, kde jsem dostala další pusu pod rozkvetlou planou višní, protože na prvního máje už bude asi odkvetlá. Pak jsme se rozhodli, že se vydáme přes velkou louku a projdeme se. Tráva už byla na louce docela vzrostlá. A mezi trávou, asi už od loňska, suchá, kravská lejna. Manžel se mi trošku škodolibě zeptal, jestli nemám igelitový pytlík (to totiž narážel na jinou procházku, kde jsem si chtěla sebrat koňské kobližky a sebrala ...) Ale náhodou jsem igeliťák měla! Tato už byla dost ztrouchnivělá a některá i prorostlá trávou. Přesto se jedno podařilo manželovi rozkopnout a sáček byl hned plný.

A tak jsme se vrátili z romantické procházky s ne moc romantickým obsahem v igelitu. Ovšem co bych pro své kytičky neudělala. Možná proto mi tak krásně kvetou, že o ně pečuji s Láskou.