Povídka č. 25

V neděli k nám přišel na návštěvu známý se svým synem, který chodí do druhé třídy. Kamarád je technolog přes potraviny a zkouší různé nové výrobky v jedné známé nejmenované firmě, která se mimo jiné zabývá výrobou salámů, párků apod. Rád zkouší nové technologie, má to vlastně v popisu práce. Je i degustátor. Říkal nám, jak vymyslel nový druh párků, které si ovšem při degustaci, kde byli i jiné výrobky, nepoznal. Chce prý vymyslet šunku, kde by bylo minimální zastoupení Éček. Do toho se vložil malý klučina a zasvěceně začal hovořit, kolik Éček se kam dává, vyptával se tatínka jak se stabilizátory a dalšími ingrediencemi, aby vůbec šunka držela pohromadě. Nakonec nám klučík řekl, že jogurty od "Babiše" rozhodně nejí. Tak pak jsem si říkala, jaké "starosti" už mají dnešní osmiletí kluci. My v osmi letech lítali po škole v úvoze, stavěli tam bunkry, lezli v letitých třešních a jedli jejich úžasné plody, na mezi rostly angrešty, u pole švestky a jablka zvaná "soudky". O existenci Éček jsme neměli ani páru, a jedli úžasný jogurt OVO. Navrch bílý, dole ovocné želé. Prostě je to tak, každé dětství má své...ale ani trochu jsem nezáviděla...