Povídka č. 23

Moje kamarádka po delší době odjela na léčení do lázní. A protože žije již asi 15 let sama, začala tam pokukovat po mužích. Když už tam byla delší dobu, byl k ní v jídelně posazen jeden muž, se kterým si začala hezky povídat. Ale bohužel, hned druhý den byl přesazen k jinému stolu, takže pak neměla možnost se s ním setkávat. Později si ho "vyčíhala", a setkávali se, když oba chodili na večeře. A tak se stalo, že pán moji kamarádku mezi řečí pozval na procházku. Na to mu kamarádka odvětila, že jí bolí nohy. Po nějaké době pán, zřejmě ještě neztratil naději, ji pozval na taneční večírek. A ona se omluvila, že jí bolí hlava, že je to pro ni moc hlučné. Když se vrátila z léčení, vyprávěla to mě a naší společné kamarádce. Na to jsme jí odpověděli, že když o toho muže měla zájem a líbil se jí, na procházku měla jít, byť by jí nohy měli upadnout a na taneček, byť by se jí hlava měla rozkočit. Teď obvolává známé z lázní a shání, kdo ten muž mohl asi být, protože si nepamatuje ani jeho jméno. No, železo se musí kout, dokud je žhavé....