Povídka č. 20

Moji dva sourozenci, se kterými se někdy setkávám na autobusové zastávce, jsou pro mě dobrá inspirace. Už seděli na zastávce pod stříškou, když jsem přišla. Nejprve jsem nějak jejich hovoru nevěnovala pozornost. Ale pak jsem zaslechla, jak holčička rozvíjí teorii o své kráse. Ptala se bratra, jak asi bude hezká za 12let. Zřejmě jí bude 20 let?? Bratr na to odvětil, že to bude asi vypadat hrozně. Holčička se nedala a tvrdila, že je druhá nejhezčí ze třídy a zřejmě pátá nejhezčí z celé školy. Bratr oponoval, že to určitě není pravda. A tak sestřička vytáhla trumf nejvyšší. Maminka přece říká, že jsem ta nejhezčí na světě.