Povídka č. 162

Nevím, jestli jste zaznamenali, ale nedávno zemřela holandská krasobruslařka Sjoukje Dijkstrová. Já vím, spoustě z vás to asi nic neříká. Ale pochopitelně mi tato zpráva opět připomněla babičku. Nikdy by mě nenapadlo, že tolik věcí mi ji bude celý život připomínat. Moje babička totiž nikdy nevynechala žádný televizní přenos z krasobruslení a Sjoukje pro ni byla hvězda největší. Vždy byla doslova očima přilepená na malé černobílé obrazovce malého televizoru Mánes. Komentátoři nepopisovali jen jaké skoky krasobruslaři předvedli, ale také jak je jejich oblečení barevné a poseté flitry. I když ty počátky také o flitrech ještě vůbec nebyly. Když babička sledovala nějaký přenos, tak se prostě nesmělo ani špitnout. A to mě potom asi dovedlo k tomu, že jsem si pořídila dva velké sešity a už na základce vystřihovala krasobruslaře a krasobruslařky ze všech možných novin a časopisů. Hlavně ze sportovního časopisu Stadion. Pamatujete? A to dokonce barevné obrázky. Samozřejmě jsem se pak s babičkou dívala na krasobruslařské exibice také. Na soulad naší taneční dvojice Evu a Pavla Romanovi a naši nejmilejší Hanku Maškovou. Bohužel Pavel Roman i Hanka předčasně odešli do krasobruslařského nebe, když začali bruslit ve v té době známé krasobruslařské show Holiday ON ICE. Dokonce jedné jsme se s babičkou v Praze zúčastnili. V mém pokojíčku na stěně nesměl pochopitelně chybět olympijský vítěz v krasobruslení Ondrej Nepela, spolu s dalšími mými idoly pubertálního věku. No, brusle měl i hokejista Václav Nedomanský, ale Václav Hudeček housle a kytaru Bob Frýdl. Fandili jsme i bronzovému olympioniku Jozefu Sabovčíkovi, který se pokusil jako první u nás o čtverný skok. Vždy když vidím ty dnešní krasobruslaře, jak skáčou trojité i čtverné skoky, Axely, Lutze, Flipy, Salchowy, piruety, odhozy a zvedačky, tak si na babičku vzpomínám a říkám si, tak to by ses divila, co dnes dokážou a pak i ty nádherné kostýmy! Tak jsem možná přes babičku získala i tak trochu lásku a obdiv ke krasobruslení. Já začínala a skončila své krasobruslařské pokusy na místním zamrzlém rybníku a strašně moc jsem toužila po těch bílých dívčích krasobruslařských botách. Měla jsem sice brusle s vroubky, ale boty hnědé nižší šněrovací. Říkalo se jim "džeksny". Zřejmě podle krasobruslaře Donalda Jacksona, který bruslil ve stejné době jako Sjoukje. Sen se mi splnil v sedmé třídě, když jsem pod stromečkem opravdu objevila krásné bílé krasobruslařské boty. I přesto, že tenkrát byly dost drahé a naši v té době šetřili na cihly a tvárnice, no asi několik jich museli oželet. Ale boty jsem přesto dostala i když o dvě čísla větší, vždyť se tam dá tlustá ponožka! A aby mi hned nevyrostla noha a několik let vydržely. Boty mám dodnes a stále o dvě čísla větší. Také s bratrem jsme si hodně hráli na krasobruslaře. Ve svých snech jsem si představovala, jak bruslím s nějakým urostlým partnerem a ten mě s lehkostí zvedá nad hlavu a předvádíme spirálu smrti. Samozřejmě zůstalo jen u těch krásných představ. Sice mám teď urostlého partnera, který by mě klidně zvedl nad hlavu, ale bohužel už mě nepustí na led, (i když ty boty mi stále jsou), ale abych si prý nezlomila nohu. No, něco na tom asi bude… Ale vzpomínky na dětské a krásné pubertální sny mi zůstaly… takže díky babi a Sjoukje Dijkstrová…