Povídka č. 158

Tak jsem se po dvou letech opět odhodlala jet do lázní. Nejhorší na tom je to martýrium před zasláním formuláře a k tomu připojit potřebné lékařské zprávy. Začala jsem se sháněním potřebných dokladů v srpnu, což právě není taky dost vhodný čas. Prostě čas dovolených. A to ještě můj praktický lékař není v ordinaci každý den. Vždy na začátku měsíce uveřejňují jeho ordinační hodiny na stránkách obce. Začínala jsem tedy u něho, potřebovala jsem potřebné doporučení od něho k internistovi. Měl dost řečí, že potřebuje zprávy z plicního, tedy diagnózu, kterou žádám lázně. Přitom mě zná již x let. Nějakým zázrakem jsem ho oblomila, že zprávy dodám až mi bude vypisovat Návrh. Plicní měla taky dovolenou, ale jakmile byla tak to bylo bez problémů. Další akce byla internista. Mám nového – nějakého Abdula – vždy, že můžu bez objednání, ale také jen v určené dny. Samozřejmě když jsem dorazila já, nebyl. Po telefonu, mi sdělil, ať přijedu za 14 dnů, má prý příští týden dovolenou, co jiného. V určený den přišel do ordinace asi o hodinu později. Prý mi to nemůže napsat, nemá sestru, potřebuje krevní výsledky. Naštěstí, tedy pro mě, ne pro něho, mu začalo přetékat umývadlo i dřez. Všimla jsem si toho a pak mu vodu vytřela, takže mezi tím vymyslel, že mi napíše, že z interního hlediska mohu absolvovat lázně a krevní výsledky ať si zařídím u obvodního lékaře. Když jsem opět dorazila pro formulář na krev k svému obvoďákovi, a ještě týž den, že dojedu do laboratoře vzdálené 20 km, obvodní lékař nebyl přítomen i když dle rozpisu měl být. Sestra sdělila, že bude další týden. Mě už trochu tlačil čas, termín už jsem měla v lázních předjednaný a vše bylo nutno ještě s návrhem poslat ke schválení na zdravotní pojišťovnu. A tak jsem vyloženě "ukecala" sestřičku, moji známou a dle loňského formuláře na krev jsme vyplnily nový. Já odjela na krev a druhý den pro výsledky. Další týden se mi povedlo trefit do ordinačních hodin obvodního lékaře a ten mi asi hodinu vyplňoval Návrh na lázeňskou péči ještě na starém psacím stroji. Pokrok k němu ještě nedorazil. Pouze "strojek" na recepty a neschopenky. Přiložili jsme všechny zprávy i laboratoř a já vše mohla konečně zaslat na zdravotní pojišťovnu. Uff. Když jsem tuto anabázi, která vypadala jak pohádka o slepičce a kohoutkovi, vyprávěla kamarádce, řekla mi, že by radši do žádných lázních nejela. No, a tak jsem po dalším měsíci do lázní skutečně odjela. Měla jsem zajištěný jednolůžkový pokoj, který měl kupodivu výhled na Mariánské Lázně, což většina pokojů neměla a malý balkónek. A tak mě každý den ráno budila zpívající fontána, protože pod oknem začínala hlavní kolonáda. Bydlela jsem strategicky uprostřed, půl km na jídlo, půl km na procedury. Mariánské Lázně jsou v údolí, z kopce do kopce, ale to jsem zvyklá z domova. Tady asi ještě výš. Krásná architektura, krásné parky se vzácnými i exotickými dřevinami, v nich zajímavé sochy, úžasné okolní bukové lesy, spousta léčivých pramenů. A nejen prameny, ale i mnoho fontán a kašen. Nádherný vzduch, prý skoro oceánský, no musím přiznat, že mě tam i odpoledne pěkně uspával, a ještě v té době parádní počasí. Všade ještě kvetly růžičky, a hlavně musím pochválit, jak jsou Mariánské Lázně čisté. Nikde žádný papírek, ani v lese, když procházíte geologickými naučnými stezkami. Musím také zmínit Muzeum a divadlo, které jsem několikrát navštívila. Hotely a lázeňské domy se taky skví čistotou, světly, mramorem a sklem… Je jen velice málo budov v centrální části města, které by potřebovaly nový kabátek. Ale i tak je znát, že to jsou domy s historií. Možná tedy za rok, či dva se znovu odvážím absolvovat strastiplnou cestu k získání návrhu na lázeňskou léčbu…. A třeba to budou opět "Mariánky"…