Povídka č. 148

Dostali jsme tip od syna na koncert skupiny Flamengo Reunion Session - Kuře v hodinkách. Pamětníkům to určitě bude něco říkat, těm dříve narozeným, ale současníkům asi vůbec nic. Kuře v hodinkách je nahrávka skupiny Flamengo v původní sestavě ještě na vinylu, dokonce ho vlastníme. Sice tip nám byl na e-mail poslán s předstihem dva dny, my si ho oba přečetli ovšem v den konání koncertu. Tak manžel ještě stačil dopoledne koupit vstupenky přes net. V sále před vystoupením jsem se rozhlížela po návštěvnících koncertu, ale vypadalo to jako sraz důchodců na vánočním večírku. Dost mužů stále vyznává styl "alá Mánička", sice dnes již více méně prošedivělých. Deska Kuře v hodinkách byla vydána v roce 1972, takže se nelze divit, že tam byli hlavně pamětníci. No, a konečně nastupovala kapela. Asi stejný věkový průměr jako my v sále. Z původní kapely Flamengo už zbyli pouze dva členové. Nejstarší 78. letý Vladimír Guma Kulhánek na baskytaru a Pavel Fořt 74. letý, který ještě v současné době učí na ZUŠ Sedlčany na elektronickou kytaru. A právě v Sedlčanech se koncert konal. Další dlouhohrající člen kapely byl Jiří Zelí Zelenka, který je uznávaný muzikant na bicí, ale samozřejmě hraje i v dalších kapelách zvučných jmen, stejně tak i ostatní členové skupiny. Zelenkovi je pouhých 59, ale vlasy typ Mánička již také dosti prošedivělé. Vhledem k tomu, že byl o francouzských holých, seděl na židli a měl pouze goldon tamburínu. A zpíval. Tedy jeho hlas se nám moc líbil. Za bicími měl náhradu, velice zdařile a s plným nasazením se tohoto úkolu zhostil bubeník - mladší ročník, ale při představování jsme právě Janu Holečkovi nerozuměli, který byl frontman skupiny. Má také velmi krásný hlas, bohužel jeho ozvučení už nebylo tak zdařilé. Ale i přesto bylo vidět, že Holeček je vynikající zpěvák, s velkým rozsahem, zpíval s vysokým nasazením a doprovázel se na varhany Hammond. Toho, kterého jsme my nevíce obdivovali, byl Vladimír Boryš Secký, který prohlašuje, že nemá rád škatulkování, který neskutečně hraje na soprán saxofon, a v některých písních na příčnou flétnu. Na to nelze nic jiného říci, jen, že kdo umí, ten umí. Ve druhé polovině koncertu konečně vytáhli "kuře z trouby" a zaměřili se na hraní a zpívání skladeb z právě již zmíněné desky Kuře v hodinkách. I když se nedrželi původního aranžmá. Když vidíte, s jakým nasazením hraje Kulhánek na baskytaru v tomto věku hubenými ručičkami, jak Pavel Fořt vybrnkává sóla na elektronickou kytaru již v sedě, Zelí Zelenka s ohromným entuziazmem i když se nemohl posadit sám za bicí a bubnuje jednou paličkou do čehosi a podporuje svého náhradníka, jak Jan Holeček posazuje svůj hlas do výšky několika oktáv, a s profesionálním uměním se představil Boryš Secký. Takže to byl neskutečný hudební zážitek, bylo to Flamengo na vlastní oči a uši, a kdybysme měli klobouk, tak prostě smekneme.