Povídka č. 135

Od nepaměti věřili lidé na zázraky. Ať už v jakékoliv podobě. Nejvíce snad lidé přisuzovali zázračnou moc vodě. Léčivé prameny, zázračné studánky... asi i proto, že opravdu voda je životodárná. Takových pramenů a studánek je u nás ještě opravdu hodně a lidé se o ně starají. Někdy ty přírodní studánky jsou přebudovány v něco, co už skoro vypadá, jako studny, vytéká z nich voda rourou a lidé k nim jezdí pro vodu. Mají i stříšky, takže do nich neprší a nepadá listí. V některých oblastech jsou opravdu tyto prameny široce rozšířené, léčivé a lidé je hojně využívají v léčitelství nebo stáčení pramenů. Ale stále je u nás v každém kraji ještě spousta přírodních studánek. Opravdu stojí za to, k některé studánce zavítat. Můžete klidně kliknout na zázračný "Google mapy" a budete ohromeni, co je u nás pramenů a studánek se zázračnou, léčivou a životodárnou vodou. My nedávno zavítali ke Stříbrné studánce, kousek za Pelhřimovem, pod Křemešníkem. Studánka opravdu není osiřelá. Zavítá sem spousta lidí pro prý zázračnou vodu. Dolovalo se zde stříbro a voda stříbro obsahuje a tím je snad opravudu léčivá. U nás je zase studánka Tří přání a pod převisem skály kousek dál je umístěn kříž a soška Panny Marie, a lidé sem nosí další sošky a svíčky a říkají tomuto místo Lurdy. Prostě věřit na zázraky se asi nepřestane. Věřit na lepší časy se nikdy nepřestalo a v každé době bylo něco, co lid soužilo a proto věřili na dobu lepší. Žádná doba v čase, co člověk je člověkem nebyla ideální, a tak se lidé upínali a věřili na zázrak a moc zázračných a léčivých vod. Nyní je čas adventu, a Štědrý den se blíží. Tak by možná bylo hezké v tomto vánočním čase zavítat k nějaké té zázračné studánce, projít se tím ztichlým přírodním kostelem, kterému se říká les, zavzpomínat, zastavit se a rozjímat. No, a tak trochu v tom klidu a posvátnosti věřit stále na zázraky.