Povídka č. 133

Je moc dobře, že se začalo více seznamovat s nádhernými místy v naší zemi. Já říkám, že ať zavítáte u nás na jakékoli místo, vždy se setkáte s krásnou kulturní památkou nebo nádhernou a zajímavou přírodní lokalitou. Letos jsme v rámci naší podzimní dovolené zavítali na středověký hrad Klenová. Je to opravdu skvost zasazený v nádherné krajině na Klatovsku. Když k němu přijíždíte, jste v první chvíli trochu zklamaní, protože se netyčí na nějakém vysokém kopci, ani není obklopen hustými lesy. Ale první setkání s jeho mohutnými zdmi člověka ohromí. Pokud se vydáte procházkou po zachovalém parkánu, zjistíte, že z druhé strany měl a ještě má vybudované důmyslné a pevné opevnění, které se skládá z mohutných zdí a dvojitého příkopu. Z této strany by asi nikdo k hradu šplhat nechtěl. Tyčí se zde na ostrohu nad říčkami Jelenkou a Úhlavou. Jako hradní pán Klenové se do historie nejvíce zapsal Přibík z Klenové, který hrad zdědil po svém dědovi někdy na konci 14. století. Hrad zřejmě ale pochází již z doby vlády Přemysla Otakara II. a vedla zde kupecká stezka z Bavor. Hrad na první pohled opravdu připomíná kamenné hrady německých rytířů. Další zajímavostí je, že hrad měl také v držení rod Harantů a asi do dvanácti let zde žil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. V pozdější době se hrad dostal do držení německého rodu Stadionů, kteří skupovali hradní zříceniny a snažili se je rekonstruovat. Z hospodářských budov začali pro komfortnější bydlení budovat zámek. Zámek i hrad vystřídal další majitelé, za zmínku stojí ještě poslední majitelka malířka Vilma Vrbová-Kotrbová, která zámek zdědila po dědečkovi. Po vrácení ho odkázala Plzeňské galerii, takže se zde potkáváte i s různými výstavami současných malířů. Okolí je opravdu malebné. Zvlněná krajina kolem pětiset metrů n. m., a na dohled již zvedající se kopce Šumavy. Někde se projíždí vesnicemi ještě jako z pohádky. Na kopečcích nádherné louky a dolů z kopce ještě sady se starými původními odrůdami jabloní. Na některých stromech byly dokonce naroubované dvě odrůdy. Tak jsme si nasbírali krásná voňavá a hlavně dobrá jablíčka. Nedaleko od tohoto hradu stojí neméně nádherný a mohutný hrad, hrad Velhartice. Ten je asi známější. Pan průvodce vám při jeho návštěvě určitě zarecituje Romanci o Karlu IV., jak král Karel a Bušek z Velhartic teď zasedli si k dubovému stolu... Je také asi ze 13. století v gotickém stylu, zbudovaný pány z Velhartic a nejznámější již zmíněný Bušek. Pod hradem a později přistavěným zámkem meandruje říčka Ostružná. Tento kraj a tím i Velhartice jsou také známější ve spojení s Janem Werichem, který na říčce Ostružná pobýval ve své chatě. Měli jsme štěstí, protože slunce ozařovalo listy stromů zbarvené nádherným podzimem. Krajina, které se říká u Klatov brána Šumavy a vlastně celá Šumava je kouzelná a neopakovatelná v každém počasí. A tak projíždějte naší krajinou křížem krážem, protože se nám a naším očím vždy za to několikanásobně odmění...