Povídka č. 132

Noviny DNES odbírám pouze ve středu, protože jejich součástí je příloha DOMA. Dokonce mi zde uveřejnili jednu povídku v rámci nějakého vyhlášení, ať čtenáři napíši příhodu o svých pejscích. Psala jsem, jak se k nám dostala naše fenka Sára. Povídku mám uveřejněnou i na tomto blogu. Pak mi ještě uveřejnili jedno mini povídání v takové rubrice, kam píšou čtenáři. Tu na blogu nemám.

Přiznávám, že většinou čtu jen přílohu a noviny moc nečtu. Ani nevím, z jakého důvodu jsem si přečetla článek hned na přední straně novin. Měl název: Firmy zavírají: nejsou lidi a podtitulek: Chybějí tisíce řemeslníků, kuchařů a dělníků... Autor článku je reportér Václav Janouš.

Prostě mi to nedalo a napsala jsem mu. Sice nevíte, co v článku bylo, ale možná z mého dopisu to trochu poznáte. Tady je ten dopis.

Vážený pane Janouši, zaujal mě Váš článek na titulní straně deníku Dnes ze dne 29. 9. 2021 "Firmy zavírají: nejsou lidi." Do jisté míry to asi platí, asi nejvíce v těch penzionech a restauracích. Ale každá mince má dvě strany. Mám pocit, že napíšete A už vůbec si nezjistíte, B. Zeptal jste se, například, kolik pan Jaroslav Dolejší, který vlastní 4 nemovitosti na Šumavě svým zaměstnancům platí? Stejně tak pan Michal Havránek. Jak se on naučil řemeslu? Taky mu musel podat někdo pomocnou ruku, když se vyučil a někdo mu dal šanci, aby se zaučil a mohl dnes vést autodílnu. Naopak myslím, že by pro něj klučina byl výhodnější a ušetřil by na jeho platu. Starší automechanik, který si už chce vydělávat na důchod, určitě k němu nepůjde. A víte proč? Protože pan Havránek mu určitě nepřizná celou výplatu. Stejně tak pan Dolejší uklízečkám, pokojským, kuchařům... Ano, chápu je, ušetří na odvodech. Nejsou řemeslníci, dělníci, kuchaři, protože je tady takto nastavený systém. A nikdo se nad tím nepozastavuje. Je to začarovaný kruh. Kluci se vyučí, v oboru nedostanou šanci, protože je stejně jako pan Havránek nikdo nevezme, jsou přeci po vyučení a tak nic neumí. Ale kde se to mají naučit? A tak třeba po roce shánění, jdou radši do nějakých velkoskladů dělat skladníka. A k řemeslu už se nikdy nevrátí.

Na straně č. 14, říká pan Vít Rakušan, o vyloučených lokalitách, že je třeba doplnit policisty a dát jim odpovídající mzdu. Ano, souhlasím. Ale zamýšlí se někdo nad tím, jestli mají odpovídající mzdu ty pokojské, uklízečky, kuchaři, automechanici, prodavačky apod.? Ve státních podnicích jakžtakž. Ale troufám si říci, že u soukromníků už moc ne. Dřív si podniky zavazovali řemeslníky tím, že už během učení se o ně starali a pak třeba na tři roky k nim nastupovali. Ale to bylo dřív. Teď je to nastaveno jinak a ještě se vše v dnešní době svede na koronavirus. Jako kdyby byl jen u nás a pandemie postihla jen naši republiku. A s těmi lékaři? Znám několik lékařů, věkem přes 70let, ale drží se na místech zuby-nehty. Na jeden obvod čeká lékař středního věku, který se před několika lety vrátil ze zahraničí právě již několik let. Stále mu je slibováno, že příští rok...  Stejně tak v článku paní Kláry Burešové v rozhovoru s majitelem knihkupectví. V prvním odstavci pan Sviták říká, že měli obavy, když byla pandemie, že nebudou mít tržby, ale byli připravení a pomohly jim e-shopy... naopak měli tržbu i v době koronaviru o 12% vyšší. V posledním odstavci pak říká, že teď není papír a před tím je trápila pandemie. Trochu si to odporuje, nebo ne? Pandemie trápila všechny a trápí. A zamyslel se někdo nad tím, proč není papír, když je teď dřeva sežraného od kůrovce habaděj. Kam to dřevo mizí? Sem přijede z Číny x kontejnérů se záplavou zboží a aby se nevracely s prázdnou tak se přeci musí něčím naplnit. O tom co trápí, opravdu obyčejné lidi se moc nepíše. A když, tak se z toho musí udělat alespoň trochu senzace.

Samozřejmě, že pan redaktor tam uvádí další fakta o nezaměstnanosti, údaje ze Statistického úřadu a další. Článek byl docela obsáhlý, měl pokračování na další straně. Možná jsem vytrhla něco z kontextu, ale nějak mi tyto věci, které vlastně znám ze svého okolí, nedaly, abych se trochu nerozohnila...