Povídka č. 129

Tak jsem byla v lázních. V Luhačovicích. Myslela jsem si, co tam budu mít zážitků a o čem všem budu psát. Ale opak je pravdou. Možná taky proto, že jsem se tam vůbec nesnažila s nikým seznamovat a někde v téhle době navštěvovat zábavné podniky a restaurace. I když mi přišlo, že se tam někteří lidé chovali jak utržení ze řetězu a navštěvovali jedinou diskotéku, která tam byla. Sice jsem tam jednoho "šviháka lázeňského" potkala. Oslovil mě na jedné proceduře, vůbec nebral v potaz, že si chci číst a mluvil a mluvil. Když jsme šli z procedury a šli okolo baru, zašla jsem také na kávu. Domluvili jsme se, že jsme znali jednoho pana doktora, kterého on znal od mládí a já až později, dokonce jsem mu pomohla napsat knihu. Tenkrát ještě na psacím stroji! A tak jsme na něho zavzpomínali... svět je prostě malý. Když mě pak "švihák" zval na pivo a já odmítla, řekl mi, že jsem divná, tak jsem se na něho pod respirátorem jen divně usmála, co jiného... samozřejmě jsem si tam udělala letmá přátelství, třeba s jedním panem profesorem z Brna, se kterým jsem seděla týden u stolu, bohužel na déle tam nebyl, pak se dvěma děvčaty od vedlejšího stolu a jednou fajn paní, se kterou jsem se potkávala na procedurách, která tam pobyt trávila s manželem. Jinak Luhačovice jsou typické lázeňské město, které se rozkládá podél říčky Šťavnice. Po obou stranách se zdvíhají lesnaté kopce, které pak pokračují do Vizovických vrchů a ty dále do Bílých Karpat. Stromy v blízkém lese, který pokračuje z lesoparku, jsou nebývale krásné a úplně mě ohromovaly svou velikostí, výškou, mohutností, sílou kmene, štíhlostí, tvarem větví i kůrou. Takto vysoké stromy jsem snad ještě nikdy neviděla. Vždy když jsem nějaký takový viděla zastavila jsem se a kochala jeho krásou. Nad městem vévodí Jestřebí hora, která dala jméno jednomu domu podle architekta Dušana Jurkoviče. A u architektury Luhačovic bych se chtěla trochu zastavit, v místním muzeu jí je věnována celá expozice. Nejznámější dům je dům Jurkovič, a další domy navazující na tuto architekturu, pak třeba domy alpského stylu, domy ve stylu secese a klasicismu a také celá řada domů architekta Bohuslava Fukse s pravidelnými liniemi funkcionalismu. Celá řada těchto zajímavých domů nese příhodné jméno Bílá čtvrť. Většina vil a domů nese jména, povětšinou dívčí a ženská. Například Jarča, Dráža, Hanička, Františka, Růža, Světlana, Květa a to bych mohla jmenovat dál a dál, ale také třeba Pomněnka nebo Ječmínek a nádherně zdobená vila s určitě i velkou historickou cenou, vila Radhošť. Vil a honosných domů jsou obě stráně Luhačovic doslova posety. A protože jsme v lázních, nesmím zapomenout na prameny. Samozřejmě nejznámější Vincentka. Můj nejoblíbenější byl pramen Josef, bydlela jsem totiž od něho jen kousek. Po večeři jako zákusek jsem si vždy koupila teplou oplatku a vydala se s hrnečkem na pramen Dr. Františka Šťastného - zakladatele a propagátora lázní. Pak jsem došla na pramen Jubilejní. Samozřejmě nesmím zapomenout na známější prameny jako je Ottovka s krásnou balustrádou a pramen Aloiska, který většinou všem chutná a nachází se v příjemném prostředí na konci lesoparku v tichu na druhé straně Luhačovic od rušné kolonády. Luhačovice ovšem trpí jednou nevýhodou. Kdysi určitě hrála v jejich prospěch, že je město zaříznuto mezi dvěma kopci v údolí s čistým vzduchem. Dnes však vede městem čilý dopravní ruch, protože jsou spojnicí mezi Uherským Brodem a Zlínem. Okruh však nelze nikudy jinudy vést. Na náměstí je docela velký kruhový objezd se stále tryskající fontánou, která příjemně osvěžuje vzduch. Jsou zde pochopitelně i další fontánky, jedna před lázeňským domem Smetana, která nás reprezentovala na výstavě EXPO 58. Luhačovice samozřejmě navštívilo spousta osobností. V současné době tam zrovna probíhala na hlavní promenádě výstava portrétů významných žen, které se nějakým způsobem zapsaly do jejich historie. Do galerie veřejně činných žen v Luhačovicích na přelomu století byli zařazeny např. Marie Calma Veselá, Leopolda Dostálová, Anna Jurkovičová, Alice Masaryková, Ĺudmila Podjavorinská, Olga Sheinpfulgová, Eva Vrchlická, ta mě nejvíce upoutala, byla to dcera Jaroslava Vrchlického a psala třeba pohádky pro děti a další a další významné ženy, političky, herečky, vědkyně atd. Já vám o Luhačovicích alespoň něco velice málo postřehů napsala ze svého lázeňského pobytu. I když jsou Luhačovice od mého bydliště dost vzdálené a pobyt na tři týdny byl na mě dost zdlouhavý, určitě jsem nad tímto příjemným lázeňským letoviskem nezlomila hůl...