Povídka č. 127

Tak s tímto dnešním zážitkem se prostě svěřit musím. Byť by to bylo jen pomyslnému "papíru". Snacha mě požádala, zda bych jí doprovodila do nemocnice. Je ve 30 týdnu těhotenství a jela na takový hlubší ultrazvuk, dnes se to jmenuje screening. Já když jsem čekala prvního syna tak nebyl ještě ani ultrazvuk a když jsem čekala druhého, tak už ultrazvuk byl, ale tehdy mi ani nechtěli prozradit, jestli to bude holčička či kluk. Ale já to stejně věděla, že to bude druhý chlapeček. Prostě s tím dnešním hloubkovým ultrazvukem se to vůbec nedá srovnat. Dokonce jsem se tohoto vyšetření mohla zúčastnit jako babička. Dříve se nemohl zúčastnit ani tatínek. Je to úžasné, jak věda pokročila. Paní doktorka má svojí obrazovku a před maminkou na stěně je další obrazovka, kde paní doktorka kurzorem ukazuje, co právě vidí a měří. Když naše obrazovka na chvíli zčernala a paní doktorka ji musela ručně znovu rozsvítit, poznamenala, že prostě i takováhle věda někdy selže. Ukazuje spojenou hlavičku, a jak se právě šťourá v nosíku, jeho prstíky, jsou už vidět vlastně kosti v ručičkách i nožičkách. Ptala se snachy, jestli už ví, pohlaví miminka, už věděla z minula, ale ta byla také hned přesvědčená, že to bude klučík. Paní doktorka to potvrdila tím, že nám ukazovala i šourek. Také nás upozorňovala na to, že je už oblečený do jakési kůžičky. Plodové vody má v bříšku maminky dost, tak se mu tam prý dobře daří. Je úžasné vidět, jak si v bříšku maminky plave, otáčí se, pohybuje si ručičkama a nožičkama kam chce. Když se nechtěl otočit tak jak by si přála paní doktorka, tak na něho dosti silně klepala, ale úplně jí nevyhověl. Tak nám udělala alespoň fotografii z jiné pozice. Možná, že bude trochu svéhlavička. Také si roste, jak chce a nedbá na lékařské tabulky. Má už prý 1,90 kg, no a to by podle tabulek prý ještě mít neměl. To má asi po tatínkovi, u toho mi také vždy hlásili, že je jakoby o 14 dní váhově dopředu než měl být. A také nám paní doktorka ukázala celou páteř a hlavně nesmím zapomenout na srdíčko. Uvědomila jsem si, že takhle to srdíčko v jeho tělíčku už nikdy neuvidím. To je opravdu neskutečný zážitek, který mi vehnal slzy do očí. Ten pocit se prostě vypsat nedá. Ano, létáme na měsíc, na Mars, my lidé, jsme vymysleli neskutečné vynálezy, například ten screeaning, ale ten fakt vývoje a zrození, který je tu tisíce let, a to jakéhokoliv živého druhu na planetě by si lidstvo mělo chránit a nenechat si tento zázrak vzít..