Povídka č. 126

Ráda peču a vařím a tak jsem slíbila udělat synovi ke kulatým narozeninám rodinnou oslavu. Vymyslela jsem si, že zlatým hřebem by měl být dort. Ale jaký? To byla otázka, kterou jsem se zabývala již několik týdnů dopředu. Mám sice rodinný recept, který s úspěchem používá moje kamarádka, ale není to úplně takový nadýchaný piškot, jaký jsem si představovala a jaký je teď v módě. Je o mě všeobecně známo, že recepty na moučníky nad 4 vajíčka si zásadně nepíši. Ty mě prostě nezajímají. Ovšem tentokrát jsem se rozhodla, že na vajíčkách šetřit nebudu. I ten zmíněný rodinný recept na dort je z vajíček pěti. A tak jsem začala lovit na internetu a recepty konzultovala s kamarádkou. Také You tube začalo mít ode mne velkou sledovanost. Večer místo televizního pořadu jsem vždy sledovala mobil, a manžel se mne vyptával, co zase "peču". Dortů, kde se nejprve ušlehají žloutky s cukrem a pak bílky a obě směsi spojí, nebo nejprve bílky pak se zašlehají žloutky nebo se žloutky i bílky neoddělují a šlehají dohromady, bylo opravdu nepřeberné množství. Vznikají ze všech možných variant nádherné pružné, měkké, nadýchané piškoty. A tak jsem se rozhodla, že musím nějaké recepty vyzkoušet předem. Vybrala jsem si jeden od Mirky van Gils Slavíkové, porotkyně ze soutěže Peče celá země, ale byl na můj vkus a potřebu příliš nízký, šlehala se celá vejce. Musím přeci udělat pořádný vyšší dort. Začala jsem probírat i své starší sešity a kuchařské knihy s recepty. Zaujal mě jeden recept od Dity P., kde se upeče roláda, ta se rozdělí na dva díly a ty se pak motají za sebou a vznikne jakási roláda" na stojáka". Zkusila jsem to jen jako roládu a mohu říci, že byla vynikající. Těsto se vůbec nelámalo a roláda se obdivuhodně nádherně stočila. Určitě ji zase někdy upeču. Byl to recept rychlý, dobrý a skvělý ke kávě po nedělním obědě. Ale pro mé účely a hlavně, jak by dort měl vypadat, to nesplňovalo mé představy. Když jsem jednou probírala recepty z televizního pořadu "Všechno co mám ráda", objevila jsem ten pravý recept pro milovníka přírody. Prý v současné době originální a velmi populární mechový dort. Zkoušet se mi ho tedy nechtělo a tak jsem se několikrát podívala na video, jak se dort peče a začala pár dní před akcí shánět ingredience. Základem tohoto dortu je vlastně špenát, který udělá právě tu zelenou mechovou barvu, ale na chuti, která zůstává sladká, to nic nemění. S tímto nápadem jsem se radši nesvěřila ani kamarádce. Co kdyby to byl absolutní propadák! Koukala jsem se i na jiné varianty na internetu. Někdo dokonce radil, že je lepší zmrazený špenát než čerstvý, že z čerstvého letěl dort do koše, ale nenechala jsem se odradit a koupila čerstvý špenát, sice nebyl baby, jak radili jinde. A tak jsem se den předem pustila do akce. Špenát jsem si připravila jako první. Použila jen listy, které jsem spařila, stonky odlámala a listy rozmixovala s trochou oleje. Vajec muselo být šest, ale s tím jsem počítala a to na dort takového typu ráda obětuji. Šlehaly se nejprve žloutky s cukrem a máslem a pak se přidal špenát, mouka a nakonec vyšlehané bílky. Myslím, že pak je těsto lepší, než když se šlehají celá vejce. Tedy na dort, pokud se jedná o litý moučník na plech tak většinou také šlehám celá vejce. Udržela jsem se, a troubu neotevřela dřív jak těsně před hodinou pečení. Sice s napětím jsem dort sledovala okénkem trouby. Když jsem ho vyndala, byl opravdu nádherně pečený. Podařilo se mi ho proříznout na tři vrstvy, takže když jsem ho naplnila náplní z maskarpone, tvarohu a šlehačky, vždy v dostatečné vrstvě, splňoval moji představu i o výšce. Bílou náplň jsem ještě vždy polila rozehřátým třešňovým džemem s trochou solamylu. Vystouplou část korpusu jsem podle návodu odřízla, tu vlastně odřezávám vždy a dort otočím, samozřejmě ještě před naplněním, takže spodní rovná část je nahoře a dobře se s ní pracuje. Odřízlou část jsem tedy rozdrobila a posypala vršek, čímž se vlastně utvoří ten správný mechový dojem. Mechový vršek jsem pak poházela zrníčky z granátového jablka, ozdobila květy macešek a sedmikrásek, a zabodla dvě větvičky zrovna kvetoucích trnek. Na obvod jsem ještě nalepila tři ptáčky z marcipánu, aby to byl opravdu dokonalý dort pro ornitologa. Dort opravdu sklidil potěšující úspěch. Dobře vypadal i na chuť nezklamal. Dokonce vyvolal i dohady z čeho to vlastně je pečený a jak získal tuto mechovou barvu. Kdo nezná, neuhádne! Takže pokud vás čeká nějaká větší oslava, nebo chcete někoho překvapit, tento dort do puntíku splní vaše očekávání... No, a kamarádce jsem poslala už jen fotografii...