Povídka č. 117

Jak jsem se zúčastnila své první literární soutěže. To jsem jednou zavítala na internetové stránky města Dobříš. Více méně účelově. Chystali jsme se na zámek s Kryštůfkem, jeho rodiči a babi z Plzně. Chtěli jsme navštívit výstavu Oty Janečka, která tam právě probíhala, ale hlavně navštívit nově zrenovovaný francouzský park. A na těch webových stránkách zámku jsem si všimla, že je vyhlášena letní soutěž o nejlepší básničku k oslavě Dobříšského zámku. Tak jsem si řekla, že bych mohla nějakou básničku vytvořit. Básničku jsem napsala, dokonce ji vložila do desek a ty si připravila, že je vezmu, až pojedeme na výlet na zámek. Jenže ouha, básničku jsem doma zapomněla. Scházelo mi pár dní do uzávěrky, ta byla koncem srpna. Tak jsem se na Dobříš vypravila znovu 2 dny před uzávěrkou. Ještě, že to nemáme daleko. Schránka, do které se básničky měly odevzdávat, byla docela plná. Obálku s básničkou jsem tam doslova vtlačila. Na soutěž už jsem skoro pozapomněla, když mi před pár dny zazvonil telefon a paní mi oznámila, že jsem se probojovala s básničkou mezi čtyři vybrané účastníky. Tak to jsem byla doslova překvapená. Dárkový balíček si prý mám vyzvednout v pokladně zámku. Paní z pokladny mi předala připravenou taštičku s upomínkovými předměty s etiketou zámku i mé oblíbené Rulandské šedé také s vinětou Dobříšského zámku. Oslavné básničky jsou dokonce vyvěšeny ve vitríně před vchodem do zámku. Zrovna, když jsme přijeli domů s dárkovou taštičkou, dostala jsem od syna odkaz na stránky zámku Dobříš, kde jsou všechny vybrané básničky uveřejněné. 

A tak se s ní trochu pochlubím i tady, ať jí nemusíte lovit na internetových stránkách zámku Dobříš. I když není na škodu se na ně podívat. Alespoň pro Vás budou třeba i s tou mojí básničkou a básničkami ostatních, důvodem a inspirací se na zámek Dobříš někdy zajet podívat a prohlédnout si ho na vlastní oči i s krásnou francouzskou zahradou a anglickým parkem...

Básnička:

Leckde výletem už jste byli,

v cizině i našich krajích jiných.

Kde však třeba jste nebyli,

v našich středních Čechách milých.

A tak zkus princem či princeznou být,

na Dobříšském zámku snít.

Starosti hoď za hlavu,

užívej duševní potravu.

Po komnatách se projdi,

v zámeckých pokojích radosti najdi.

Nepleť si je s Schönbrunem,

staň se tu klidně manželem.

První okruh, druhý, třetí,

tak se neztrať,

hlídej děti.

Labyrint a zahrady ti změní čas,

přijď sem, poznáš plno krás...