Povídka č. 115

Mám ráda orchideje. Ty, které se dnes už koupí docela všade. Pěstuji je už aspoň deset let. Dostávám je od rodiny, kamarádek i známých. Nejsem zrovna pečlivý pěstitel, ale kytičky mám ráda. Mám jich dost v domečku i na zahrádce. Připouštím, že některé nevydrží mojí péči. Stejně je to tak s orchidejemi. Ale snažím se je zachraňovat za každou cenu, i když už vypadají nezachranitelně. Mám jich už docela slušnou sbírku. Vždy když mi odkvetou v obýváku, odnáším je do horního pokoje, kde je větší šero a chladněji. Na takzvanou "rehabilitaci". Když mi tam zase nasadí na květ, putují zpět do obývacího pokoje. Je to místnost s dvěma okny a jde jimi slunce celý den. Jedno okno je na východ a druhé jihozápad. Nejsou tedy na přímém slunci, ale světla mají dost. Mám na ně zvláštní stoleček. Po odkvětu, pokud stvol nezasychá, tak ho neustřihnu a většinou se mi odmění novým květenstvím, i když asi ne tak bohatým. Po tomto odkvětu pak stonek ustřihnu. Nemám čas na nějaké několika hodinové namáčení, jak radí příručky. Prostě zalévám asi tak jednou týdně, podle potřeby. Asi dvakrát za rok dávám hnojivou tyčinku pro orchideje. Jednou mi kamarádka říkala, jak to, že mi stále kvetou a nic s nimi nedělám. Ona hnojí, stříká na list... Ano, listy má jak na salát, ale květy nikde. Mám tedy orchideje z rodu Phalaenopsis, to jsou dnes ty nejběžnější, ale i Dendrobia. A teď proč vlastně o těch orchidejích píšu. Mám jich několik i v práci na okně. Praží na ně také dost slunce, protože jsou přímo na jih a na oknech není ani záclona. A stalo se to, že mi v práci měnili okna za jiná plastová, brousili, štukovali, znovu brousili... a protože už tyto orchideje mám také mnoho let, a neměla jsem je kam dát, zůstali na balkóně. Samozřejmě, že slunce jejich listy totálně spálilo, takže byly úplně žluté. Sice jsem je tam občas zalila, ale jinak nic. Vlastně už jsem je odepsala.Jednoho dne, když byly zednické práce ukončeny, jsem se rozhodla, že je budu muset zlikvidovat. Připravila jsem si černý pytel na odpadky a vyrazila na balkón. Jaké bylo však moje překvapení, když ze čtyř orchidejí měli tři nasazeno na květ. Dvě Phalaenopsis, a jedna Dendrobia. Ta má dokonce nasazeno na květy dva. Žluté listy jsem ostříhala, zkrátila některé na polovinu a dala zpět na okno. Kupodivu se listy opět zazelenaly. Tak takhle se mi odměnily za mojí nepéči. Jak řekl někde doktor Václav Větvička: kytky si většinou řeknou sami. A když už je s nimi skoro ámen, mají tendenci se vybičovat a uchovat pro příští generace, a to jedině tím, že vykvetou a budou mít plody.... Příroda to má prostě dobře vymyšlené...