Povídka č. 110

Moji milí, věrní čtenáři mého blogu. Mám velkou tvůrčí pausu. Po pravdě nemám náladu ani psát, žádné téma teď není snad větší než to, co nás potkalo. COVID-19. Nejhorší na tom je, že to potkalo celou planetu. Pandemie. Kdo by si něco takového pomyslel, když jsme si před pár měsíci připíjeli na nový rok a na zdraví. Pravda, to už se vědělo, že v Číně něco takového je, ale bylo to pro nás ještě moc a moc daleko. Za pár měsíců je to po celém světě a dohady střídají dohady. Víme vlastně o tom něco určitého? Nevím jak Vás, ale mě už ani nebaví se dívat na televizi. Každý obviňuje každého a nikdo přesně neví co. Za mě tedy nošení roušek, neshlukování se, nenavštěvování ničeho je určitě dobrá věc. Chodíme stále do práce, těm, kdo mohou pracovat "Home office", tiše závidím. Nejradši bych z domečku nevystrčila ani nos, maximálně na zahrádku. A tak se divím všem ostatním, co nemusí ven a jdou, ale asi musí a chce se jim. Ovšem jsou ti, co prostě musí. Všichni děkují zdravotníkům, hasičům, vojsku, ty obdivuji, neskutečné nasazení v prvních řadách. Je třeba děkovat i řidičům hromadné dopravy, prodavačkám, které se setkávají s neskutečným počtem lidí, ale třeba pododěkovat i uklízečkám.. Jak říkal jeden můj známý. Když není v podniku ředitel i několik měsíců, nic se skoro neděje, vše jede v zaběhnutých kolejích, ale když nepřijde uklízečka tři dny je to pohroma. Jak vše vlastně vzniklo? Tím, že se na tržištích v Číně nedodržuje hygiena, že si tam můžete na ulici dát připravit jídlo z kde čeho? Nedávno jsem viděla v Cestománii, že v Guatemale je to podobné. Je libo nějaký plaz, obojživelník nebo opice? Nepotrestala nás příroda právě za toto? Nebo proto, že je nás moc? Že drancujeme nerostná bohatství a přírodu? Filmový průmysl chrlí filmy, kde lidská fantazie nezná mezí, filmy s různými vetřelci, ať už monstry nebo bakteriemi a viry. A najednou to není fantazie, ale realita. Nebo koronavir unikl někde z laboratoře, jak vídáme právě v těchto sci-fi filmech? Na to snad ani odpověď neexistuje a ani nám jí nikdo nedá. Vše jsou jen dohady a spekulace. A příroda si právě v těchto dnech jede tu svojí jarní píseň. Přilétají ptáčci a pud je žene k zachování rodu, žáby pospíchají k rybníkům, rodí se ovečky a kozičky a kuřátka, zase se zelená tráva a mladé lístky a květy na stromech, keřích a trnkách si valí tu svou. A tak noste roušky, opatrujte se, ať se pořád ještě z toho všeho můžeme radovat..