Povídka č. 109

Ptáčkem roku se stala pro rok 2020 Jiřička obecná. Snad každý zná její švitoření. Ale vídáte jí opravdu často? Většina lidí jí zaměňuje za vlaštovku. Nemá tak dlouhou ocasní vidličku, pod hrdlem je celá bílá, má peří i na nožičkách a je menší. Od nepaměti jiřičky žijí v těsné blízkosti člověka. Díky kroužkování ornitologové vědí, že se jiřičky vrací na svá hnízdiště a to celá kolonie, která čitá i několik desítek jedinců, a to vždy na přelomu dubna a května. První tu prý bývají na svátek sv. Jiří. Ale kde se přesně zdržují v teplých krajích, než přiletí k nám zpět vyvést mladé je prý záhadou i pro ornitology. Dosud nepřišlo žádné zpětné hlášení z území za Saharou, kde by se měly jiřičky zdržovat. Jiřičky staví svá hnízda ve městech i vesnicích, umisťují ho na vnější zdi budov, oblíbily si nyní lodžie, koridory, místa pod mosty neboť polorozbořených domů, či hospodářských budov ubývá. Také sucho je pro ně nevhodné, protože svá hnízda staví z bahna a slin. Hnízdo může vážit až půl kilogramu. Vezmou za vděk i umělými hnízdy, která se mohou připevnit pod římsu, dobře si na ně zvykla, jen mírně zastaví vchod a dobře jim slouží k vyvedení mladých. Lidé jim jejich hnízda dost často shazují a přitom stačí umístit pod hnízdo podložku, která by chytala trus. Jiřičky se živí hlavně komáry, muchničkami, mšicemi a dalším hmyzem, který obtěžuje právě nás lidi. Snáší 4-5 vajec dvakrát do roka. Ráda jiřičky pozoruji u nás na náměstí. Svá hnízda tam mají hlavně pod římsou kostela. A je to opravdu mimořádná podívaná. Kolik toho musí rodiče nalítat, než vyvedou jednu snůšku mladých. Jsou to neskutečné nálety. Kdysi jsem je pozorovala a zdálo se mi, že nekrmí jen rodiče, říkala jsem si, že to krmí asi i jiní, že třeba krmí nějak houfně, prostě dá se tomu, kdo zrovna otvírá zobáček. Ale nyní jsem se dočetla, že krmí oba rodiče jen svá mláďata a právě s druhou snůškou pomáhají i sourozenci z první snůšky. Což je dost praktické. Jiřička je opravdu ptáček, který si zaslouží, abychom se o ní dozvěděli i něco víc. Nežehrejte tedy na ně, když uvidíte, jak přilepují svá hnízda někde pod římsu. Radši si představte, kolik práce a námahy musí tento malý ptáček vynaložit pro uchování svého rodu. Stejně jako v té říkance pro děti budeme doufat, že jiřička obecná bude mít už tento rok o hodně přátel víc...

Jiřičky tu švitoří,

přiletěli od moří,

švitoří a čiřikají,

hodně přátel u nás mají.