Povídka č. 102

Tuto povídku jsem vlastně dostala tak trochu už napsanou. Nechci se chlubit "cizím peřím". Je to situace, do které se zase dostali naši ornitologové. Vyrazili k večeru na nejmenovaný rybník na vlaštovky, které nocují v hejnech v rákosí. Jenže u vyhlédnutého rybníka stálo asi 20 aut a opodál sedělo spousta myslivců v zelených kamizolkách a kloboučcích. Před sebou měli dost velký výřad kachen. Kamarád tedy konstatoval, no, to už jsou po honu. Takže s nadšením jim vlastním přebrodili zátoku do rákosí, kde mají udělán průsek a natáhli sítě pro nálet vlaštovek. Zrovna když chtěli zapnout hlas pro nalákání vlaštovek do ornitologických sítí, znenadání se ozvalo několik výstřelů ze břehu. Ihned vše odhodili do rákosí a úprkem běželi k autu. Hon na kačeny, které jsou na tahu, začal. Krom vlaštovek nocuje na rybníku mnoho dalších ptáků i špačků, kteří jsou právě také na tahu, výstřely vyplašili a nalétávali do připravených sítí. Ornitologové se strachovali, kolik vyplašených ptáků do sítí napadá, a nebudou je moci vyprostit. Najednou se ale nad rybníkem začal rozléhat ženský jekot a křik, že broky padají na střechu a míří směrem do vesnice. I ornitologům dopadlo několik broků ze vzduchu vedle auta na silnici za rybníkem. Střelci mají střílet kachny přeletující nad rybníkem proti obloze, do rákosí ani směrem k vesnici se střílet nesmí, ale věřte jim...Volali známému, jak dlouho hon může trvat, prý do setmění... Tak to moc optimismu nepřidalo. Nakonec nervy nevydrželi a vydali se za střelci. Jeden starší jim sdělil, že snad už budou končit. Alespoň tak. Po chvíli střelba ustala a chlapi se vraceli k autům. Na hony prý chodí ve středu a sobotu, když jsou teď kachny na tahu. No, ornitologové na tah vlaštovek, aha hihi, to se prý taky dá jíst, a jestli bude špaččí polívka. Nakonec vše skončilo s humorem. I ornitologové měli docela slušný "úlovek" a okroužkovali několik desítek vlaštovek, nějaké špačky a konipasy bílé. Otázka je, jestli tito "zelení strážci" zákona a přírody v šeru (skoro tmě), vidí, co střílí. Rozlišit za těchto podmínek lovnou kachnu divokou od chráněných jako je lžičák, ostralka, čírka nebo potápka je skoro nemožné. Statistiky se plní, ale počty zastřelených a výčet druhů je přinejmenším spekulativní. A tak srdce ornitologa přeci jen trochu "zakrvácelo"..