Povídka č. 101

K napsání tohoto vyprávění mě inspiroval článek v časopise "Ptačí svět". Tento časopis vydává Česká společnost ornitologická. Zde mě zaujal článek "Obětaví tátové". U příležitosti dne otců sestavil BirdLife International žebříček sedmi obětavých otců, kteří pro své ratolesti dělají opravdu hodně. Takže odborné popisování je podle birdlife.org s mými malými komentáři a vsuvkami. Na prvním místě se umístil tučňák císařský. Jiného bych snad ani nečekala. Jestli jste někdo viděl, film Tučňáci, který kdysi běžel v kinech, tak mi musíte dát za pravdu. Po zhlédnutí tohoto filmu jsem si řekla, že tučňákem bych opravdu být nechtěla. Co to musí být za šílenou touhu a oběť pro zachování rodu! Tučňáci musí ujít dlouhou pouť na hnízdiště, kde samička snese vejce a otec tučňák na antarktickém ledu jediné vejce déle než dva měsíce při teplotě -40°C zahřívá. Samečci nepřijímají potravu během čekání na návrat samice, která loví v moři, aby se pak mohli vystřídat. Stříbro získal samec stepokura jihoafrického, jenž se vydává denně na 30 km dlouhou pouť za vodou, kterou nabere do peří na hrudi. Peří funguje lépe než houba a umožňuje mu donést mláďatům až dvě polévkové lžíce vody, kterou vypijí přímo z jeho hrudi. Na třetím stupínku je samec jihoamerického nandu pampového, který je schopen sám zahřívat až 80 vajec od několika samic. Přestože samice snášejí vejce postupně, mláďata se ve vajíčkách "domluví" a k velké tatínkově radosti se všechna vylíhnou během 36 hodin. Čtvrté místo získal jihoafrický snovač zahradní. Samec je opravdový stavitel a během hnízdní sezony uplete i 20 komplikovaných hnízd z trávy, rákosu či palmových listů. Dáma jeho srdce si všechny domečky prohlédne, ten nejlepší vybere a v něm pak společně zahnízdí. Snovači jsou prý příbuzní našich vrabců, ty však "snovají" svá hnízda v různých skulinách pod střechami nebo v budkách po jiných ptačích obyvatelích. To jsem se samozřejmě dozvěděla na akci Vítání ptačího zpěvu, které se pořádá vždy první víkend v květnu po celé naší republice a pořádají ho samozřejmě i naši ornitologové. Pátou příčku obsadili samci albatrosů šedohlavých, kteří rovněž obětavě sedí více než dva měsíce na jediném vejci a potom půl roku den co den shánějí zhruba půl kilogramu potravy pro svoje mladé. Samice mezitím létají bůhví kde. Šestí jsou samci alkounů tlustozobých. Když jejich mláďata vyskočí z hnízda na skalním útesu do moře, nedosahují ještě velikosti dospělých a neumí pořádně létat. Proto se o ně samci ještě asi osm týdnů na moři starají, krmí je, učí je obstarat si potravu a chrání je před predátory. A konečně na sedmém místě se umístili ti tatínkové druhu Homo sapiens, kteří svá mláďata berou do přírody a učí je pozorovat a milovat ptáky a přírodu. No, a když jsem uviděla krátké video, kde můj tříletý vnouček, už vypouští do přírody zpět okroužkovanou poštolku, řekla jsem si, že je to pro tatínka určitě perfektní umístění....